Stres je velice zajímavá věc. V stresových situacích dokáže jedinec zaktivovat svoje síly a stát se hrdinou. Krátkodobě je tato reakce organismu doopravdy život zachraňujicí.
Pomalý ,stálý stres je však nepřítel číslo 1.
Stresovaní nejsme jenom navenek, ale stejný negativní pocit zažívají i naše buňky.
Mluvíme o buněčném stresu, oxidačním stresu a pod.
Chvíli se u této záležitosti zastavím.
Každá buňka má své poslání a snaží se ho k našemu prospěchu plnit co nejlépe a co nejdéle.
Každá buňka lidského organismu obsahuje několik desítek nebo stovek mitochondrií,které úhrnem vyrábějí asi 90% energie spotřebované buňkami ,tkáněmi a orgány. Podílejí se na komplikovaných respiračních reakcích buňky jejichž konečným produktem je adenosintrifosfát ATP molekula sloužící jako nosič energie.
Ke svému životu potřebují kyslík.
Kyslík je zdrojem energie.
Život začíná prvním dechem,zjistíme li že se nemůžeme po vydechnutí nadechnout, jsme mrtví, jak prosté.
Stres však působí tak, že buňka i když má dostačený přísun kyslíku nemusí tento kyslík umět využít. Proto ne vždy uspokojivé výsledky při inhalační terapii, dokonce při některých stavech je nadbytek kyslíku vlastně škodlivý . Mluvíme o oxidačním stresu. Kyslík místo aby vstupoval do reakcí pro život buňky nutných, uvolňuje se ve formě peroxidů či volných radikálů a ty jsou pro buňky jedovaté.Dále podporuje vznik kyselin. Změna Ph v buňkách je velice nepříznivá.
Všechny tyto,procesy jsou třeba vystupňovány u diabetu.
Celý tento proces sleduje nedostatek energie. Komplex ADP a ATP. Napřed se naruší metabolismus cukrů- vzniká diabetes,pak metabolismus tuků-arteriosklerosa, poruchy cholesterolu a teprve naposled metabolismus bílkovin- nádorové procesy.
Všechny tyto procesy patří mezi civilizační choroby, na které umírá předčasně nejvíce lidí.
Mluvíme o tom proto,že terapie která je známá pod jménem Ozónová terapie ,právě tyto problémy řeší.
Plyny volně prostupují přímo přes buněčné membrány dovnitř buněk. O3 o mnoho pronikavěji něž O2. Uvnitř buněk se O3 rozpadne na O2 a uvolní volnou energii pro buňku okamžitě použitelnou. Energii, kterou buňce stres odebral. Jde o velice čistou a silnou energii. Možná,že právě tato energie v Einsteinově teorii vlastně hmota, je schopna dodat buňkám to co jim k jejich ozdravnému procesu chybí.
Jsou zmobilizovány enzymy které umí zabránit vzniku volných radikálů a peroxidů a zvýšeného množství CO2 a tím zvýšené kyselosti buněk. Používání antioxydantů je oprávněné.
Navíc ozón tyto buňky zbaví vnitřních parazitů, které tam nepatří. Intracelulárně zabydlené viry bakterie a plísně. Vznik těchto nitrobuněčných infekcí s narušením imunity se začíná pokládat za příčinu vzniku mnoha chorob včetně arteriosklerosy a degenerativních procesů kloubních.
Některé práce mluví o stejném principu i u nádorových procesů.Nádorová buňka potřebuje pro svou expanzi velké množství energie, množství kyslíku už ji prostě nestačí ,proto přejde na získávání energie z kvašení. Ozon je pro nádorovou buňku vlastně jedovatý, zatímco pro vyčerpanou normální buňku blahodárný.
Buňka se nadechne, zmobilizuje své síly a slouží nám jak nejlépe umí, to znamená bez poruch tudíž bez nemocí. Posílí také svoji obranyschopnost.
Jak prosté a jednoduché, proto tak účinné a možná nepochopené. |
